Virtuální (za)snění
Jelikož v této podobě existuji pouze na internetu, napadla mě ponurá myšlenka.
V jistém ohledu se týká pokroku doby, v druhém ohlédnutí by se dala vyjádřit citátem známějším než jeho původní autor..:
"Kam ten svět spěje..?"
Ne, že by mě tolik zajímal osud této "Modré planety", nebo lidí, co ji pustoší.. Jen pouhá představa, že někteří z Vás žijí dva až tři životy by měla být stejně děsivá jako představa konce světa.. nepovede právě tato skutečnost k jeho konci?
Nebudu se zajímat o konec světa, protože si myslím, že se jej nedožiju..a kdyby, nic s tím nenadělám.. Ale zaráží mě, kolik se s časovým úsekem sotva pěti – osmi let vyrojilo "blogísků", kolik profilů přibylo na chaty, kolik různých icq, facebooků, skypů, vampyrefreaksů (díky bohu si myslím, že tato móda již relativně odezněl
Někomu zkrátka JEDEN ŽIVOT NESTAČÍ..
Nebudu mluvit o tzv. "fakes" "pozérech" "podvodnících"... jak říkám v úvodu, mám s tím dosti špatnou zkušenost a tomuto tématu bych se raději vyhnul.. Nicméně myšlenka, že někdo existuje v síti internetu hned v několika "astrálních" (nazvu to tímto názvem...je působivý..:)) podobách je zneklidňující. Nemám vůbec nic proti hrám tipu The sims – to ani v nejmenším...dokud jsou to JEN HRY.
Nevadí mi ani to o čem zde mluvím..celý tento článek má vést k zamyšlení nad lidmi, ne k jejich kritice.. Je ale zajímavé, kolik nových možností v hraní několika životních rolí internet poskytl.
Během svého života hrajeme role: dcera, matka, sestra, sestřenice, studentka, zaměstnankyně, teta, snacha, matka / syn, otec, bratr, bratranec, student, zaměstnanec, strýc, zeť, otec.....a tak stále dokola a dokola.. Těchto rolí je samozřejmě víc, o mnoho víc. A přesto dokonale víme, jak se v kterékoli z těchto rolí chovat. Mnohdy nás svazují konvence, tradice, nebo zkrátka to, co se od nás "očekává" (...i když toto očekávání se nezřídka kdy řídí těma dvěma předchozími věcmi..) A když v těchto rolích pochybíme, hrajeme zase role jako: vyvrhel, černá ovce rodiny, lajdák, feťák, alkoholik... x)
Jedinou věcí, co tyto role spojuje je, že si je více či méně neurčujeme sami. Těžko si mohu zvolit, že budu teta/strýc (Pochybuji, že by si ode mě sestra nebo bratr nechali tak velkoryse kecat do života..). U matky/otce je to také o dlouhé diskusi.. A u těch společensky neatraktivních je to vlastně vina "někoho jiného", jak si namlouváme my i naše nitro. "Já nemůžu za to že jsem alkoholik..".."Neměli jste mě nechat chlastat..chodit ven..užívat si.." bla bla bla..
Zkrátka je to více než mnohokrát otrava. A už jen představa, že náš život ani zdaleka nezáleží na nás tak, jak si mnozí egoističtí jedinci myslí, je také poměrně otravná. Tak proč neutéct do světa,
KDE SI SAMI URČÍME SVOU ROLI?
Najednou je před námi svět, který se staví na našich základech.. My jsme stavební inženýři s kupou plánů a hlavně s palcem na dynamitu, kdyby nás ona role omrzela. Stačí jen smazat blog, profil, identitu kterou už nechceme. Málokdo z těch, co znám, má například na seznamu jen jeden profil a pokud ano, obměňuje v něm alespoň jednotlivé komponenty.. Protože náš život je podivný, různorodý a snad jako jediný na světě (do jisté míry) nepředvídatelný. – Tou jistou mírou jsem myslel narození, dospívání, něco něco něco a smrt... Najednou se mění vzhled profilů, fotky spolu s námi, rubriky našich logů atd. Je ale jedna věc, co nás provází (jako lidskou rasu) na každém kroku.
VŠICHNI CHCEME BÝT OBLÍBENÍ, RESPEKTOVANÍ, A VÁŽENÍ (alespoň v rámci humanity).
A pokud nám naše povaha nebo vzhled nedovolí zajistit si takovou pozici ve skutečném světě, utíkáme tam, kde si sami určíme své hranice a kde mají
VŠICHNI STEJNOU ŠANCI NA ÚSPĚCH.
Rozhodně netvrdím, že je internet plný zakomplexovaných chudáků, kteří si žehlí své komplexy lží o sobě samotných. Jen mi připadá, že právě roztrháním svého nitra do několika různých astrálních ;) podob je více než riskantní v případě, že chceme v REÁLNÉM SVĚTĚ ještě vůbec existovat, něco dokázat a to zejména v případech nejčastějších "blogísků" apod. -> 13 – 20 let. Proč do dvaceti? Ve dvaceti má člověk většinou už po maturitě, nebo už maká, nebo je na vysoké škole. Tyto činnosti vyžadují pořádnou dávku soustředění a času a na internetové blouznění už jaksi tolik času nezbývá.. Samozřejmě to jde stíhat, ale tito lidé už daleko raději vystupují pod svou reálnou existencí a mluvím o nejčastějších variantách.. Musíte uznat, že drtivá většina těchto záležitostí vzniká ve výše zmíněném věku.. Je to docela smutné, když si uvědomím, že právě v těchto letech je život nejpestřejší a nejsvobodnější. Přesto však někteří stráví denně až 10 hodin (maniaci i více) tím, že plní svou vlastní roli v NEREÁLNÉM SVĚTĚ. Kdy budou ale žít v tom SOUČASNÉM-REÁLNÉM a jaké újmy na nich (a jejich duších) ten rozdíl mezi nimi udělá?
Dosti ponaučení. Teď Vy:
Lucien