"Neměl jsem tě tam vodit.." mumlal si Neznámý pro sebe, když jsme stoupali po schodech k východu a hudba z klubu slábla.
"Z čeho máš tak nahnáno?" řekla jsem klidným hlasem. "Z toho že se najednou dozvím kdo nebo co jsi?"
Neznámý se díval ke dveřím, neodpovídal. Oba jsme se zastavili a já si vyskočila na další schod, abych se mu mohla dívat do očí. To ho poněkud překvapilo a zkoumavě si vzdálenost našich hlav ověřil.
"Nevadí mi, že neznám tvoje jméno.. Kdybych ho chtěla znát, jsem si jista, že ho tam z někoho vyšťourám.." Neznámý se jen posměšně ušklíbl, ale toho jsem si nevšímala. "Nevadí mi, že chceš zůstat tajemným, možná nedostupným.." Další tázavý pohled..
"Psst....už mlč..nebo všechno pokazíš.." položil mi prst na rty.
Ale nebylo to tak romantické, jak to známe z filmů.
"Ukážu ti kus pravdy..jak chceš. Ale neručím za to, že ti bude hodně nevolno.."
Vyšli jsme na ulici, kde pořád oddaně hlídal Krysa.
"Tu máš.. Ne, že si to vpálíš do žil hned a zapomeneš hlídat.." zavrčel na něj Neznámý a hodil po něm balíček fetu.
Bylo vidět, jak se mu rozšířily oči už když Neznámý hledal v kapse. Bylo jisté, že Krysa dostává výplatu v naturáliích...
Šli jsme dál, slepou uličkou, nikoliv ke vchodu na "oficiální diskotéku", ale do tmy. Přišli jsme až na její konec obehnaný třemi zdmi. Neznámý se na mě pobaveně díval. Nevěděla jsem proč.
Třeba je to skutečně upír a teď mě vysaje..aby mi ukázal co je zač.., honily se mi hlavou nesmysly z těch mých románů.
"Co teď?" snažila jsem se zachovat klid a zeptala se ho s pořádnou dávkou optimismu.
"Musíš ustoupit z toho poklopu.." usmál se Neznámý suše.
Opravdu..když jsem zaostřila ve tmě k zemi, stála jsem na kulatém poklopu od kanálu.
"To snad nemyslíš.."
"Psst.." sykl a tak jsem zmlkla. "Už to samo o sobě bude dělat hluk.. Nesmí nás nikdo slyšet. Tohle je nouzový východ. Normálně bych ho neměl používat.."
Toto vysvětlení mi bylo dostatečnou omluvou za neustálé napomínání. Neznámý vytáhnul vnitřní kapsy svého kabátu želenou páku, nebo kličku. Nazývejte si to jak chcete, zkrátka ji přiložil k poklopu a po troše šramocení se ozvalo "cvak".
"Tak..prosím.." nabídl mi ruku, když odsunul poklop a dole ve tmě se objevila ještě temnější díra.
"Zbláznil ses? První nelezu..." couvla jsem o tři kroky.
Neznámý mi ale uštědřil tak nenávistný a zlý pohled, že jsem se skutečně sehnula a strčila dovnitř první nohu.
"Nevidíš, nebo co?" ozvalo se nade mnou.
"Ty snad vidíš v naprosté tmě?" štěkla jsem potichu a nazlobeně tím směrem.
Neodpověděl. Něco mi ale říkalo že on ve tmě vidí. Pohyboval se až s neuvěřitelnou suverenitou.
Mezi myšlenkami na noční vidění už jsem stála v černém vakuu, jediný zdroj světla byl nade mnou. Malinkatý otvor kanálu. Kdyby mě tu teď zavřel, asi bych se po.. – vždyť víte. To ale naštěstí neudělal a lezl hned za mnou.
"Něco tady smrdí.." stěžovala jsem si, když poklop zavřel, chytil mě za ruku a vedl tmou.
"Je to kanál.. Ten nebude vonět Chanelem.."
"Stačilo by, kdyby nesmrděl."
Náš zajímavý rozhovor přerušilo Neznámého nečekané zastavení a následně se ozývající hlas.
"Leake.." řekl Neznámý a do tmy zazářila baterka.
"Bratře.." ozvalo se a zpoza světla se objevila postava, kterou bych v kanále nikdy nečekala.
Vysoký, štíhlý, charismatický blonďák s dlouhými rovnými vlasy, obličejem téměř třicetiletého muže, však velmi hezkým. Dlouhé řasy a tmavší obočí dělaly dojem naprosto andělského stvoření a krémový oblek, co měl na sobě ten dojem ještě podtrhoval.
"Co ty tady, v kanále, šviháku?" zeptal se Neznámý posměšně.
Evidentně se velmi dobře znali a oslovení "bratře" znělo spíš jako oslovení přátelské, než rodinné. Navíc Neznámý měl skutečného bratra, a tento se jim vůbec nepodobal.
"Mrzí mě, že ti tuto otázku nemohu rovněž položit.." popíchnul Neznámého a andělské oči spočinuly na mě. "A tohle je..tvá družka?"
Potěšilo mě, že nezmínil slovo nová, nebo další. Evidentně to byl člověk na úrovni. Tak co sakra dělal se mnou a Neznámým v kanále pod centrem města?